Dalibor Chatrný v Muzeu Kampa

Výstava Dalibor Chatrný: Provazem a magnetem

Pro Dalibora Chatrného je příznačné, že se nikdy nespokojuje s dosaženými výsledky. Dokáže v maximální míře využít každý objev, ale pak směřuje dál a odkrývá další možnosti a způsoby vyjádření. Neustále se vydává po nových cestách, experimentuje s nejrůznějšími technikami a postupy, aby co nejpřesněji vyjádřil vlastní představy. Brání se ověřeným a vyzkoušeným postupům, nachází nezvyklé výrazové možnosti za užití různých prostředků. Patří k těm, kteří důsledně spojují obsah s formou. V jeho projevu není nic samoúčelné. Na začátku je vždy základní myšlenka, z níž se teprve přirozeně odvíjí výtvarná podoba. Pro Dalibora Chatrného není ani tak důležitý výsledek, jako spíš proces, který k němu vede. Když se určitá linie uzavře, tak přichází období hledání a umělec mnohdy začíná z úplně jiného konce. Přitom se však dosavadní zkušenost samozřejmě promítá i do nových objevů.

Tato výstava je věnována dvěma okruhům, které se k sobě významově vážou. Jde o soubor obrazů, v nichž autor vytvářel linie a jejich soustavy provazy. Dospěl v nich k co nejúspornějšímu způsobu vyjádření. Podobně jako v obrazech s prořezávaným plátnem. Tentokrát šlo ovšem o metodu, kdy se materiál přidává a tvoří vlastně reliéf, zatímco v prořezávaných obrazech šlo o pronikání do dalších dosud neodkrytých vrstev a o prolínání různých prostorů. Do této kategorie patří instalace, ve kterých se dvě desky umístěné vertikálně a horizontálně propojí provazy, takže vznikne prostorová kresba.

Už v roce 1963 došel Chatrný ke kresbě magnetem na papíře. Využíval železné piliny a barvu, magnet byl umístěn pod plochou papíru. Šlo o obdobné experimenty, kterými se takřka ve stejné době zabýval Vladimír Boudník. Ten však fixoval podle siločar uspořádané železné piliny a z nich pak tiskl své listy. Od první poloviny šedesátých let pracoval Dalibor Chatrný čím dál intenzivněji s prostorem. V kresbách i obrazech se projevovalo jeho konceptuální myšlení, které se naplno prosazovalo od počátku sedmdesátých let.

Pozoruhodná a objevná je série objektů s magnety z roku 1972. Křehké a labilní kompozice jsou umístěny v plexisklových skříňkách. Vně i uvnitř jsou umístěné magnety, na nich jsou zavěšené kovové prvky, jejichž soustavy drží jen působením silového pole. Někde je třeba kovový proužek připoután lankem k dolní podstavě a využitím vlastností magnetu „visí“ ve vzduchu v přesně stanoveném místě. Zajímavé jsou i další konceptuální experimenty. Dalibor Chatrný si vložil do úst magnet. Na jeho tváři pak vznikl mohutný „plnovous“ z kovových pilin, opět přitahovaných magnetickým polem.

Výstava představuje sice jen úzké spektrum autorovy tvorby, ale snad tím výrazněji naznačuje principy, ze kterých po celý život vychází.

Jiří Machalický